O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Tak už tu máme podzim. Poštolky se v nastalých chladných ránech sluní na bidýlcích a zdá se, že samička už se s přítomností vytrvalého mladého samečka smířila a už se opravdu vypadá, že se dali do páru. Pokračovat ve čtení „Párování a podzimní hraboš“
Před osmdesáti lety vyšla knížečka Lolo a druhové. Jedním z jejích zvířecích hrdinů je ochočená poštolka Lolo a autorem její přítel Old Ještěr — básník mnoha pseudonymů (Smil z Rolničky, Ratibor Suk, Šárek B., Charvát Leo, Alter Ego, Pavel Hrzánský, Kuba Stopěruntík…. a Petr Bezruč). Pokračovat ve čtení „Lolo a Ještěr“
Něco o poštolkách z dob, kdy byly ptactvem užitečným, posud však pronásledovaným, sepsáno jedním z otců české ornitologie: Pokračovat ve čtení „Nesu Vám kalousy!“
Poštolčí samička, co u nás už skoro dva měsíce bydlí, včera večera zahnala na příletu mladého poštolčího samečka, co se tu vyskytuje teprve pár týdnů. Už jsme o tomto vytrvalém mladíkovi psali. Samičce se vytrvale dvoří a jako jediného z řady samečků, co se kolem ní a naší lodžie ochomýtají, ho toleruje a dokonce mu obvykle dovolí v lodžii i přespat. Pokračovat ve čtení „Jak se zalíbit poštolčí dámě“
Léta Páně 1835 vyšla v Časopise Ćeského Musea báseň Swatba na Krásné Hoře, kterou „dle pověsti vzdělal Věnceslav Jaromír Picek“. Místem děje jsou zříceniny „v Táborsku blíž Mladé Vožice. Poslední držitelkyně tohoto hradu, ovdovělá paní Mráčkovna, o níž tato báseň jedná, ve zříceninách jeho roku 1211, jak jak pověst udává, smrt svou našla…“. Nás pochopitelně zaujal na samém začátku kolem šedivé rumy odletující „poštolek divokých řad, jejichžto náramně hlaholí šumy“: Pokračovat ve čtení „Swatba na Krásné Hoře“