O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Před a pod našima okny bylo dnes dopoledne velmi rušno. Nálety sousedů se opakují každý den, takže jsme si už na ně zvykli, ale dnes už to nevydržel „náš“ poštolčí sameček a popral se s vetřelcem. A vůbec přitom nešlo o myše, jako na o něco starším snímku nahoře. Pokračovat ve čtení „Před našima okny“
Nálety sousedů a sousedek pokračují. Občas není sice jasné, kdo to vlastně letí kolem, ale bojový pokřik domácích dává tušit, že to není zrovna našinec.
Už od čtvrtka, kdy se tu opět častěji objevuje poštolka ze sousedství – ta s hnědým ocáskem, o tom přemýšlíme. To, že jsou samičky minimálně dvě, je jasné. Ale kolik se tu motá vlastně samečků? Pokračovat ve čtení „Jeden nebo dva?“
„Náš“ poštolčí sameček, jak snad je již zřejmé z předchozích příspěvku, hojně zásobuje samičku hraboši. Většinou neuplyne ani hodina, aby se neukázal s dalším úlovkem. Pokračovat ve čtení „Hrátky s myšem“
… přesněji řečeno od našeho zábradlí.
„Naše“ poštolky to totiž rozhodně nemají s tou cizí samičkou snadné. Sotva ji zaženou, hned se zase objeví. To, že nepřiletěla samička domácí, poznáte nejen podle toho hnědého ocásku. Pokud je někdo z domácích doma, přílet cizinky ho na výsost rozčílí. Pokračovat ve čtení „Vari od našeho prahu“