O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Od nedělního incidentu se u nás v lodžii leccos změnilo. Když se večer snažil sameček vlétnout do lodžie, aby v ní jako obvykle strávil noc na bidýlku nad novým hnízdem, samička ho zahnala. zkusil to celkem třikrát, pokaždé se stejným výsledkem. Pokračovat ve čtení „Něco je v nepořádku“
Dnes večer za „naší“ poštolkou přiletělo opět další individuum. Vletělo to do poličky nad bidýlky u dveří a tikalo a tikalo a tikalo, takže jsme mysleli, že je to zase poštolčí mladík, který se „naší“ poštolce vytrvale dvoří. Když to však sletělo dolů (v tom nízkém prostoru na nejhořejší poličce se žádný návštěvník dlouho neudrží), ukázalo se, že je to sice zřejmě sameček, ale ještě mladší než ten předchozí. Pokračovat ve čtení „Výrostek“
Po odstěhování poštolčat do záchranné stanice naši lodžii vbrzku začali dva poštolčí samečkové. Sameček první je, jak se domníváme, otec „našich“ letošních poštolčat a po svém znovubjeveníse poměrně často nocuje na bidýlkách nad starým hnízdem. Odtud se ho ovšem pravidelně snaží vystrnadit sameček druhý. Pokračovat ve čtení „Nocležnice“
Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):
…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.
Do života „našich“ poštolek se stále pletou blízcí sousedé. Včera přiletěl se samičkou cizí sameček (12:04) a podrobně si prohlížel lodžii i „naši“ samičku. Obojí ho zřejmě natolik zaujalo, že se za deset minut vrátil, leč po přistání na zábradlí se objevil domácí sameček a odkázal ho do patřičných mezí. Pokračovat ve čtení „Sousedské vztahy“