O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčata, která pronásledují „našeho“ samečka osvědčují velkou vytrvalost. Doufají zřejmě, že dostanou nějakého toho myše. Jsou to poštolčata neokroužkovaná, cizí. Pocházejí nejspíše z hnízda v domě na konci naší ulice. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost myše vždy nepřináší“
To, že z naší lodžie zmizela poštolčata, rozhodně neznamená, že by v ní nikdo nepobýval. Samička a sameček v ní tráví poměrně hodně času a bedlivě ji střeží před nezvanými návštěvníky. Pokračovat ve čtení „Ať už tě tu nevidím“
Pokud by „náš“ poštolčí pár měl mít nějaké heslo, znělo by nejspíše, alespoň pro toto období, „Krmit a chránit“. Role přitom mají letos, snad jen s výjimkou zahánění vetřelců, striktně rozděleny. Sameček zajišťuje přísun potravy, samička poštolčata hlídá, chrání před nepřízní počasí a krmí. Pokračovat ve čtení „Krmit a chránit“
Od té doby, co tu máme poštolčí trojúhelník, je v naší lodžii docela rušno. Ona už to vlastně ani není naše lodžie, ale jejich, poštolčí… Už jsme o tom zde psali. Sameček, kterého můžeme označit za manžela, pravidelně zásobuje naši samičku hraboši. V době, kdy je zrovna na lovu, se tu objevuje sameček – milenec. Když se sameček – manžel vrátí z lovu předčasně, tak to může vypadat i takto: Pokračovat ve čtení „Když se manžel vrací“
„Naše“ poštolčí samička se pravidelně schází i s druhým samečkem. Odpoledne, když domácí sameček nejspíše tráví čas na lovu. Věnuje se totiž pilně zásobování samičky hraboši. Ten druhý nejenže se chová důvěrně k samičce, ale má i tu drzost, že se vrtí a posedává v hnízdní bedýnce. Takto byl dnes přistižen samečkem domácím. Pokračovat ve čtení „Přistižen“