Po vyletění poštolčat nalezel náš poštolčí sameček zalíbení ve starém hnízdě. Několikrát za den do něj slétá a usilovně v něm hloubí důlek. Už se mu takto podařilo vytvořit úctyhodnou jámu.
První vrtění
„Naše“ poštolčí samička se vrtí na hnízdě skoro každé ráno. V bedýnce, kde loňský poštolčí pár zahnízdil, už vyhloubila docela velkou jámu. Ovšem samečka, co za ní občas po ránu přiletí na návštěvu, jsme v hnízdní bedýnce viděli poprvé až v neděli 31. března. Pokračovat ve čtení „První vrtění“
Konečně on?!
„Naše“ poštolka se konečně dočkala. Dnes hned po ránu se objevil on. Zatím není jasné zda je to ten pravý. Je ale pěkně urostlý i vybarvený. Pokračovat ve čtení „Konečně on?!“
Kde by to bylo nejlepší?
Samička v posledních dnech vytrvale zkouší, kde by bylo nejlépe snésti vejce. Posed v hnízdním koutě na písku a štěpkách zřejmě není to pravé. A tak to zkouší i před bedničkou, kde je příjemný podklad ze starého šindele, nebo v bedýnce která již tradičně ohrazuje prostor hnízda. Dáváme tam obvykle podle našeho lidského názoru drsné kusy dřeva, borové šišky a vůbec takové předměty, které by měly poštolčí samičku odradit od toho, aby vysedávala moc na dešti. Ale naši letošní samičku to neodrazuje. Začala si včera v tomto nepřívětivém podkladu vytáčet hnízdní důlek a provádět důkladný úklid spojený s vyhazováním kusů dřeva. A pak, že si prý poštolky hnízdo nestaví…
Velikonoce s poštolkou
Velikonoce měly v naší lodžii sváteční charakter a nesly se v duchu očekávání věcí příštích. V zavedené poštolčí domácnosti už se samička příliš nevzdaluje od hnízda a nechává se zásobovat samečkem. Ten se objevuje pravidelně zhruba po hodině s hrabošem, takže zásobování rozhodně nevázne. Zřejmě má někde poblíž spižní skrýš, jak to už známe z let minulých.
