O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolky se aktuálně objevují přes den před kamerami hlavně, když jde o to, aby sameček předal samičce dárek – nejčastěji hraboše. Pokud ho ona neodchytí někde na příletu, je místem předání hnízdní bedýnka. Předávku je pak možno sledovat na kameře č. 1 (případně 2 či 3) a relativně zblízka na kameře č. 12 a 15. Pokračovat ve čtení „Technika předávky“
O něco později než v minulých letech, ale přece jen začalo v naší lodžii jaro. Stalo se tak ze dne na den na samém konci února a se vším co k začátku poštolčí sezóny patří: Pokračovat ve čtení „Myš, myš a zase myš“
Dnes odpoledne těsně po páté přinesl pan poštolka své družce poprvé letos do lodžie hraboše. Chvíli s ním čekal na bidýlku nad starým hnízdem a pak na opačné straně lodžie. Když si jeho milá pro dárek nepřiletěla, vrátil se zpět nad staré hnízdo. Tam se k němu nakonec paní poštolka připojila. Pokračovat ve čtení „První letošní“
Na půdě našeho venkovského domu v Čisté u Litomyšle se před nějakou dobou na zadní půdě nad chlévem objevily pozůstatky pobytu jisté sovy, kterou se občas někomu podaří zahlédnout, jak rychle mizí, když se na přední půdě objeví člověk. Sůvák nebo sovička vysedává na hambalku, pod kterým se hromadí vývržky. Abychom zjistili, co je to vlastně za návštěvníka, pořídíli jsme nakonec fotopast Pokračovat ve čtení „Past na myši, kočky, kuny a netopýry“
Na Silvestra umřela v požehnaném myším věku 1 roku 3 měsíců a 20 dní naše oblíbená myška Amálka, zvaná Málinka. Místo poštolčího maskota tak zůstalo prázdné. Dnes odpoledne jsme ale domů přinesli myšku novou. Dostala, tak jako její předchůdkyně, jméno podle svátku, který se slaví v den, kdy byla nakoupena: Vilma. Pokračovat ve čtení „Myška Vilma, zvaná Velma“