O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčata vůčihledně rostou. Dnes jsou 14 dní stará s výjimkou nejmladšího sedmého, tomu je jen jedenáct. Stále více se zajímají o potravu, když jim ji donese tatínek. Aktivně si ji od něj sama přebírají, ale pak se o ni většinou jen tahají – mezi sebou nebo s maminkou, která je chce nakrmit. Pokračovat ve čtení „Přetahovaná“
„Naše“ poštolčata mají aktuálně jeden hlavní úkol: růst. A aby aby zdárně rostla a prospívala, musí řádně jíst. O potravu se jim stará tatínek a maminka je nakrmí. Většinu jejich potravy přitom letos tvoří hraboši a jiní drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Stravování“
Není to žádná novinka. „Naše“ paní poštolka ji využívala už v minulých letech. Máme na mysli její skrýš na myš. A jelikož ji letos (zatím) pan poštolka vydatně zásobuje, tak si myši, které nezkonzumuje schovává do své důmyslné (respektive důmyšlné) spižní skrýše.. Pokračovat ve čtení „Důmyšlná skrýš“
V sobotu – ještě před východem slunce – se v naší lodžii objevilo páté vejce. Očekávali jsme, že je paní poštolka snese o něco dříve, ale zřejmě – stejně jako její předchůdkyně – nerada snáší vejce v noci. Pokračovat ve čtení „Páté letošní“
… přesněji řečeno po čem touží poštolčí samičky a poštolčí samečkové v době, kdy začínají hnízdit. Důležitým předmětem zájmu jsou myši, přesněji řečeno hraboši, které sameček nosí samičce. Ty lákají i cizí samičky. Pokračovat ve čtení „Po čem poštolky touží“