Aby se poštolčata naučila řádně létat, musí si klást stále náročnější cíle pro přistání. Ne vždy se ovšem všechno povede. Přistát tam, kam si to jeden zamíří, není zkrátka tak snadné. Pokračovat ve čtení „Cíle pro přistání“
Z koše ven II.
Poté, co první poštolče opustilo koš, našlo si v lodžii bezpečná místa k pobytu, odkud nehrozí pád dolů do ulice. Jedním z nich je skříňka pod oknem, na které se dá báječně jezdit po bříšku a „popelit se“. Druhé je stolička pod kamerou u starého hnízda. Pokračovat ve čtení „Z koše ven II.“
Z koše ven I.
„Naše“ letošní poštolčata jsou oproti minulým ročníkům poněkud zaostalá. Ve svém věku – v sobotu bylo třem starším 32 dní – by poletovala po lodžii a některé létala i ven. Letos jsme však museli čekat na to, až opustí koš vedle rodného hnízda déle. Pokračovat ve čtení „Z koše ven I.“
Vyšší postavení
Obarvení kroužků, kterými se zdobí naše poštolčata, má jednoduchá důvod a cíl: poznat jedno od druhého a moci sledovat jejich individuální rozdíly a pokrok v nabývání dovedností. Pokračovat ve čtení „Vyšší postavení“
Vzhůru na květináč
Cílem každého poštolčete je dostat se někam výš. Jednou z prvních met je dnem vzhůru obrácený květináč, který v koši vedle hnízda slouží jako těžítko. První poštolče se na něj letos dostalo hned po přestěhování do koše, ale to bylo v zápalu boje o potravu (viz Čtyřka v koši). \Včera večer si ale jedno, to se žlutým kroužkem vyskočilo na květináč jen tak. Pokračovat ve čtení „Vzhůru na květináč“