O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ letošní poštolčata jsou oproti minulým ročníkům poněkud zaostalá. Ve svém věku – v sobotu bylo třem starším 32 dní – by poletovala po lodžii a některé létala i ven. Letos jsme však museli čekat na to, až opustí koš vedle rodného hnízda déle. Pokračovat ve čtení „Z koše ven I.“
Obarvení kroužků, kterými se zdobí naše poštolčata, má jednoduchá důvod a cíl: poznat jedno od druhého a moci sledovat jejich individuální rozdíly a pokrok v nabývání dovedností. Pokračovat ve čtení „Vyšší postavení“
Cílem každého poštolčete je dostat se někam výš. Jednou z prvních met je dnem vzhůru obrácený květináč, který v koši vedle hnízda slouží jako těžítko. První poštolče se na něj letos dostalo hned po přestěhování do koše, ale to bylo v zápalu boje o potravu (viz Čtyřka v koši). \Včera večer si ale jedno, to se žlutým kroužkem vyskočilo na květináč jen tak. Pokračovat ve čtení „Vzhůru na květináč“
Včera večer byla okroužkována již pátá generace poštolčat z naší lodžie. Prvním třem přitom bylo dvacet dva dní, tomu čtvrtému, ještě celému bíle ochmýřenému, dní osmnáct. Akce měla podobný průběh jako v minulých letech. Pokračovat ve čtení „Tři plus jeden kroužek“
Bedýnka, ve které se v naší lodžii letos vylíhla čtyři poštolčata, ze od soborního večera prázdnotou. Čtveřice poštolčata překonala bariéru mezi bedýnkou a sousedním košem a během necelé půlhodiny se do něj přestěhovala. Pokračovat ve čtení „Čtyřka v koši“