O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Cílem každého poštolčete je dostat se někam výš. Jednou z prvních met je dnem vzhůru obrácený květináč, který v koši vedle hnízda slouží jako těžítko. První poštolče se na něj letos dostalo hned po přestěhování do koše, ale to bylo v zápalu boje o potravu (viz Čtyřka v koši). \Včera večer si ale jedno, to se žlutým kroužkem vyskočilo na květináč jen tak. Pokračovat ve čtení „Vzhůru na květináč“
Včera večer byla okroužkována již pátá generace poštolčat z naší lodžie. Prvním třem přitom bylo dvacet dva dní, tomu čtvrtému, ještě celému bíle ochmýřenému, dní osmnáct. Akce měla podobný průběh jako v minulých letech. Pokračovat ve čtení „Tři plus jeden kroužek“
Bedýnka, ve které se v naší lodžii letos vylíhla čtyři poštolčata, ze od soborního večera prázdnotou. Čtveřice poštolčata překonala bariéru mezi bedýnkou a sousedním košem a během necelé půlhodiny se do něj přestěhovala. Pokračovat ve čtení „Čtyřka v koši“
Když se v sobotu vylíhlo poslední poštolče, tak jsme tu psali, že má potíže s orientací a při krmení se na něj nedostane. Pokračovat ve čtení „Krmení z bližšího pohledu“
Dnes ráno se v hnízdní bedýnce v naší lodžii objevily bílé skořápky. Paní poštolka je vyhodila těsně po půl sedmé. Pokračovat ve čtení „Bílé skořápky“