O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčata. kterým je dnes 33, 32 a 31 dní, mají zjevně létací náladu. Pokud je hledáte na záběrech kamer, tak už mohou být kdekoliv. svědomitě trénují nejen let, ale i přistávání. A k přistání se nehodí jen bidýlka, ale i některé kamery. Pokračovat ve čtení „Kamerové bidýlko“
Výprava na zábradlí a skříňku nebyla jediným dnešním dobrodružstvím části „našich“ poštolčat. Jedno se dokonce dokázalo hladce vyhoupnout na bidýlko nad hnízdem. Pokračovat ve čtení „Na bidýlku“
„Našim“ poštolčatům bylo dnes 31, 30 a 29 dní a už to pomalu začalo vypadat, že se rozhodla nikdy neopustit rodné hnízdo. Až dnes těsně po jedenácté se první odvážilo přeletět na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Průzkumníci“
Dnes ráno těsně po sedmé bylo v naší ulici najednou docela rušno. Způsobili to cizinci poletující kolem naší lodžie. To nemohl domácí pán jen tak nechat a dal vetřelcům hlasitě najevo, že tento vzdušný prostor je jeho a že ho mají vyklidit. Pokračovat ve čtení „Tady bydlím já“
Dost jsem se už nadíval
i na něhu sněhu
a přece tady vyhnán do Ráje Pokračovat ve čtení „… a smála se Newtonovi“