
Ráno tu bylo pořád jen to jedno, první. Pokračovat ve čtení „Číslo dvě“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Ráno tu bylo pořád jen to jedno, první. Pokračovat ve čtení „Číslo dvě“

Dnes večer se za dveřmi naší lodžie vylíhlo první letošní poštolče, od roku 2007 už šedesáté druhé. Když v 16:26 vrátila poté, co se náležitě posilnila, samička a vystřídala samečka, bylo na hnízdě ještě všech pět vajec. Pokračovat ve čtení „Číslo jedna“

Dnes ráno se konečně vylíhlo v naší lodžii poslední letošní, tedy šesté poštolče. Proti svám starším sourozencům je neuveřitelně malinkaté. Není ovšem divu, mezi nejstarším a nejmladším je rozdíl více než 6 dní a 2 hodin. Pokračovat ve čtení „Letošní benjamínek“

Dnes ráno jsme se vnaší lodžii dočkali vylíhnutí dalšího, pátého poštolče. Je v porovnání s ostatními o dva a více dní staršími opravdu velmi malinký a tak nám připomněl jednu z postav z knihy Daleká cesta za domovem, Pětíka (páteho, resp. posledního králíčka z vrhu). „Naše“ poštolče není ale, jak doufáme. letos poslední. Ještě zbývá jedno nevylíhnuté vejce. Pokračovat ve čtení „Pětík“

Dnes časně ráno se v naší lodžii vylíhlo čtvrté poštolče. Když přinesl domácí sameček ve 4:35 prvního myše, bylo ještě celé mokré: Pokračovat ve čtení „Za ranních červánků“