Pozornější pozorovatelé dění v naší lodžii už si všimli, že páté vejce zmizelo. Namísto něho se tu objevilo pidipoštolče. Pokračovat ve čtení „Benjamínek“
Skořápky
Když jsme minulý čtvrtek odjížděli na cestu, seděla „naše“ poštolka ještě na pěti vejcích. Když jsme se pak po neděli vrátili, zbývalo už jen jedno, zato tu teď máme čtyři ochmýřené minipoštolky. Pokračovat ve čtení „Skořápky“
Každý chvilku…
Poštolčí samečky, co rádi sedí na vejcích jsme tu měli už několikrát. V historii poštolčího hnízdění v naší lodžii jich bylo rozhodně více než těch, co je to nebaví. Letošní sameček patří, jak se zdá, mezi ty, které musí samička doslova z vajec vyšťouchat a vykřičet. Občas přiletí jen tak bez ničeho a snaží se samičku přemluvit ke střídání. Pokračovat ve čtení „Každý chvilku…“
Vejce páté (pozdní)
Včera se v naší lodžii objevilo další vejce. Už jsme ho ani nečekali. Prodleva mezi snesením vejce čtvrtého a pátého byla neobvykle dlouhá, takže už jsme předpokládali, že se vše bude už točit jen kolem vajec čtyř: Pokračovat ve čtení „Vejce páté (pozdní)“
Vejce čtvrté (ranní)
Původně jsme propadli dojmu, že „naše“ poštolka bude snášet vejce v intervalu po 52 hodinách. To je, jak ukazují naše víceméně pečlivě vedené deníky, asi nejobvyklejší doba mezi snesením dvou vajec. Poštolka to ovšem může zvládnout za dobu kratší, nebo naopak delší, zvláště když by měla snášet v noci. A tak se celkem logicky další vejce objevilo až po 59 hodinách. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté (ranní)“