V posledních dnech se v naší lodžii objevují cizí poštoláci. Jsou minimálně dva a velmi mladí. Zvláště ten první z 12. července. Má ještě hnědou hlavičku i pruhovaný ocásek. Pokračovat ve čtení „Cizinci“
Otec poštolka a cizinec
Poštolčí lodžie odjakživa přitahuje i cizí poštolky – a%t uř bydlí někde v okolí nebo jen prolétají kolem. Dnes ráno do ní zavítal mladý nepřepeřený sameček, který měl ještě pruhovaný ocásek. Otec poštolka, který se teď lodžii, kde na něj mohou číhat poštolčata, spíše vyhýbá, byl ovšem nedaleko a vetřelce během chvilky zahnal. Pokračovat ve čtení „Otec poštolka a cizinec“
Sedm kroužků
Letos, od roku 2018 už poosmé, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii okroužkována. Vlastní akci předcházelo vážení pytlíků a obarvení kroužků, které nám aspoň tročku pomůže poznat, kdo je kdo. Pak už byla poštolčata v hnízdní bedýnce zakryta starým ubrusem… Pokračovat ve čtení „Sedm kroužků“
Sněží peří
„Naše“ poštolčata vůčihledně rostou a pomalu ztrácejí poslední bílé chmýří. Pokračovat ve čtení „Sněží peří“
Pera. pírka a peříčka
Domácí poštolčí pár teď, když jim skončily rodičovské povinnosti, tráví v naší lodžii daleko více času. Důvodů to má hned několik. Kromě toho, že posledních několik dní občas zapršelo a hodilo se tedy schovat před deštěm, poštolky nyní mění peří. Pokračovat ve čtení „Pera. pírka a peříčka“