O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Na Silvestra umřela v požehnaném myším věku 1 roku 3 měsíců a 20 dní naše oblíbená myška Amálka, zvaná Málinka. Místo poštolčího maskota tak zůstalo prázdné. Dnes odpoledne jsme ale domů přinesli myšku novou. Dostala, tak jako její předchůdkyně, jméno podle svátku, který se slaví v den, kdy byla nakoupena: Vilma. Pokračovat ve čtení „Myška Vilma, zvaná Velma“
Naše nová myška Amálka, zvaná též Málinka, se několik dní poté, co se k nám nastěhovala povážlivě zakulatila. Začala se intenzivně zajímat o veškerý dostupný papír a vystýlat jim papírovou krabici v kleci pod schody. Také se jí změnily chutě. Nalezla zálibu v pochutinách pro kočky, které čas od času dáváme našim myškám na přilepšenou. Pokračovat ve čtení „Málinčina myšata“
Čtrnáct plus tři dny poté, co nás navždy v požehnaném věku dvou let a jednoho měsíce opustila naše oblíbená myška Žofinka, jsme se konečně dostali k pořízení nového myšího maskota pro naše poštolky. Pokračovat ve čtení „Malinká Málinka“
Protože v době hnízdění poštolek je řádný přísun myšů velmi důležitý, pořídili jsme v sobotu nového, v pořadí již jedenáctého myšího maskota. Doufejme, že své maskotí povinnosti bude plnit zodpovědně. Pokračovat ve čtení „Žofie“
Dnes ráno jsme vyrazili k Žebětínskému rybníku a vydali se podél Vrbovce a jeho bezejmenného přítoku protékajícího Horákovým žlebem. Cíl naší cesty byl v lese za mokrou, bílými kvítky hustě posypanou loukou. Pokračovat ve čtení „U Žebětínského rybníka“