O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
V době, kdy poštolky sedí na vejcích se většinou nic moc neděje. Výjimkou jsou chvíle, kdy se objeví sameček s něčím menším pro samičku nebo jenom tak se podívat a vystřídat samičku v sezení. Dobroty, které nosí, ovšem lákají i poštolčí sousedy. Pokračovat ve čtení „Drzá zlodějka“
Náte takový pocit, že už jste ten obrázek viděli? Přesně tento jste tedy ještě neviděli, ale takovéto situace tu jsou na denním pořádku a už jsme tu o nich opravdu nedávno psali (viz příspěvek Děkuji, můžeš to zase odnést a Zdvořilost). Pokračovat ve čtení „Ty mně, já tobě“
Protagonisty toho příběhu jsou: On – poštolčí sameček z naší lodžie, Ona – poštolčí samička z naší lodžie… a myš, přesněji řečeno jeden hraboš polní, kterého nejprve sameček přinesl samičce, ona ho pak schovala, aby ho v zápětí nabídla samečkovi, on jí ho opět přinesl … a tak dále, a tak dále. Příběh z pondělí 23. března se v letošním nadbytku hrabošů pravidelně opakuje a názorně ukazuje, že i mezi poštolkami je důležitá tahleta zdvořilost. Pokračovat ve čtení „Zdvořilost“
Už jsme tu o tom několikrát psali. „Naše“ poštolčí samička si schovává nezkonzumované hraboše za oknem do květináče pod jedličku. Když se sameček zdrží se svačinou či obědem, hraboše vytáhne a pochutná si na něm. Pokračovat ve čtení „Jak nepřijít o svačinu“
„Naše“ poštolka v posledních dnech často řeší dilema, zda myše, kterého dostala od samečka raději hned sníst nebo raději uschovat na horší časy. Pokračovat ve čtení „Sníst nebo raději schovat na později?“