O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolky mají svá oblíbená místa. Jedním z nich je polička nad hnízdní bedýnkou. Může to být prostě jen proto, že mají rády místa nahoře. Je to také místo, kde je možno schovat se před zvědavci, kteří je pozorují. Pokračovat ve čtení „Místo nahoře“
„Naše“ paní poštolka měla dnes ráno, když se schovávala před deštěm a větrem na bidýlku, nečekanou návštěvu. Pokračovat ve čtení „Ve větru a dešti, aneb nečekaná návštěva“
Prší a prší a zase prší. „Naše“ poštolky mají kvůli dešti a nakonec i velkému větru ztížené podmínky k lovu. Častěji také vyhledávají úkryt před nepřízní počasí ve své velebudce, kterou je naše lodžie. Pokračovat ve čtení „Na bidýlku“
V noci 3. srpna zmizela „naše“ paní poštolka. Odletěla nečekaně již za úplné tmy z bidýlka, na kterém trávila noc. Pokračovat ve čtení „Zmizení a návrat paní poštolky“
Poté, co už se nemusí věnovat péči o potomstvo, se „náš“ poštolčí pár vrací ke svým starým zvykům. Patří k nim i ranní rendez-vous, při kterém se pan poštolka před svou družkou vrhá do hnízda a významně tiká. Pokračovat ve čtení „Po sezóně“