Letošní hnízdní sezóna už definitivně skončila. Poštolčím rodičům skončily vyživovací povinnosti, které měli vůči svým potomkům, a tak se mohou už zase starat jen o sebe. Pokračovat ve čtení „O jídlo se (už) nedělím“
Poprask v lodžii
Dnes v podvečer (mezi 19:35 a 20:19) navštívila naši lodžii poštolčata. Sameček a samička byli už na noc doma na bidýlcích nad starým hnízdem a tak z toho byl pěkný poprask. Samička se příliš neangažovala, ale sameček byl velmi rozčilen a usilovně se snažil poštolčata odehnat. Pokračovat ve čtení „Poprask v lodžii“
Přepeřování
Jak se na období, kdy už jsou poštolčata řádně vyvedena sluší, mění „naše“ poštolky ošacení. Jednotlivá pera vypadávají a dorůstají postupně. Výměna je nyní dobře viditelná, když samička (na snímku nahoře) a sameček (na snímku dole) probírají pero za perem. Pokračovat ve čtení „Přepeřování“
Vyhánění
Poštolčata ještě stále občas slýcháme, jak někde poblíž loudí po rodičích něco k snědku. jedno pronásledovalo otce poštolku v pátek ráno až na bidýlko nad starým hnízdem: Pokračovat ve čtení „Vyhánění“
Vždyť přece létat je tak snadné
„Velikánským obloukem letěl dolů. V pádu zamával rukama, párkrát zastříhal nohama, vyrovnal let a začal nabírat výšku. Za chvíli už jen tmavý bod mizel v tom nekonečněm modru…“
Takhle nějak poprvé letěl Leopold Drum v povídce Ivana Vyskočila, kterou jsme si vypůjčili do názvu tohoto příspěvku. Těžko říci, zda to tak snadné měla i poštolčata, která dnes ráno vyletěla z naší lodžie. Pokračovat ve čtení „Vždyť přece létat je tak snadné“