O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podzim se v lecčems podobá poštolčímu jaru. Určitě v tom, že je potřeba bránit místo pro hnídění. „Naše“ poštolčí samička, ta co u nás bydlí od července, je v tomto směru vskutku ostražitá. Občas dokonce ještě vyletí i na samečka, co u nás bydlí od září: Pokračovat ve čtení „Incident“
Možná jste si toho všimli. Záběr na naší kameře s číslem 1 vypadá poněkud jinak. Je po letech opět ostrý, poněkud širší a zároveň nižší. Pokračovat ve čtení „Zaostřeno“
Tak už tu máme podzim. Poštolky se v nastalých chladných ránech sluní na bidýlcích a zdá se, že samička už se s přítomností vytrvalého mladého samečka smířila a už se opravdu vypadá, že se dali do páru. Pokračovat ve čtení „Párování a podzimní hraboš“
Poštolčí samička, co u nás už skoro dva měsíce bydlí, včera večera zahnala na příletu mladého poštolčího samečka, co se tu vyskytuje teprve pár týdnů. Už jsme o tomto vytrvalém mladíkovi psali. Samičce se vytrvale dvoří a jako jediného z řady samečků, co se kolem ní a naší lodžie ochomýtají, ho toleruje a dokonce mu obvykle dovolí v lodžii i přespat. Pokračovat ve čtení „Jak se zalíbit poštolčí dámě“
Dnes večer za „naší“ poštolkou přiletělo opět další individuum. Vletělo to do poličky nad bidýlky u dveří a tikalo a tikalo a tikalo, takže jsme mysleli, že je to zase poštolčí mladík, který se „naší“ poštolce vytrvale dvoří. Když to však sletělo dolů (v tom nízkém prostoru na nejhořejší poličce se žádný návštěvník dlouho neudrží), ukázalo se, že je to sice zřejmě sameček, ale ještě mladší než ten předchozí. Pokračovat ve čtení „Výrostek“