O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Znáte tu písničku bez muziky o krtkovi od Emanuela Frynty?
Minulý čtvrtek šel po mně krtek
že jsem mu potvoře jen tak tak utek
vylezl ze země dva kroky vedle mě
a tak až tajemně vám si mě změřil
od hlavy k lopatě a já mu proklatě vždycky tak věřil Pokračovat ve čtení „Tento čtvrtek“
Od pondělka, kdy se na hnízdě objevilo šesté vejce, začala na nich samička řádně sedět. Šest vajec byla dosavadní maximální snůška, takže to šesté mohlo docela dobře být poslední. Jak ovšem máme za ty roky, co u nás poštolky bydlí, vypozorováno, na vejcích „naše“ samička začíná na plný úvazek sedět, až když senese to předposlední. Dělaly to tak i její předchůdkyně. Byli jsme tedy zvědaví, zda se ve středu objeví či neobjeví vejce sedmé. Pokračovat ve čtení „Sedmé vejce (rekordní)“
Není to žádná novinka. „Naše“ paní poštolka ji využívala už v minulých letech. Máme na mysli její skrýš na myš. A jelikož ji letos (zatím) pan poštolka vydatně zásobuje, tak si myši, které nezkonzumuje schovává do své důmyslné (respektive důmyšlné) spižní skrýše.. Pokračovat ve čtení „Důmyšlná skrýš“
Dnes po deváté se v naší lodžii objevilo další poštolčí vejce. Trochu jsme to očekávali, protože samička ještě trávila podstatnou část noci ze soboty na neděli i z neděle na pondělí na bidýlku nad hnízdem a vejce pes noc ještě nezahřívala. Pokračovat ve čtení „Šesté letošní“
Sezení na vejcích asi není žádná velká zábava. Je to vážná a zodpovědná práce, od které je potřeba si občas odpočinout. A ještě k tomu ty kamery, co sledují každý poštolčí pohyb. Není divu, že „naše“ paní poštolka má potřebu se občas schovat. Pokračovat ve čtení „Kde se schovává“