O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Domácí poštolčí pár teď, když jim skončily rodičovské povinnosti, tráví v naší lodžii daleko více času. Důvodů to má hned několik. Kromě toho, že posledních několik dní občas zapršelo a hodilo se tedy schovat před deštěm, poštolky nyní mění peří. Pokračovat ve čtení „Pera. pírka a peříčka“
Domácí poštolčata už zřejmě definitivně zmizela z naší ulice a vydala se objevovat svět. Poštolčata ale v naší lodžii vídáme stále. Nejsou to ovšem ta „naše“, ale cizí, neokroužkovaná. Včera ráno jedno takové přiletělo za za otcem poštolkou. Pokračovat ve čtení „Chcete mě?“
Na konci hnízdní sezóny bývá hnízdo plné vývržků, vypadaného šedého chmýří, které tam zbylo po poštolčatech, a dalších pozůstaků po jejich pobytu na hnízdě. Když se v tom fujtajblu sameček vrtí, tak mu to možná až tak nevadí, Pokračovat ve čtení „Hnízdo nově“
Když hnízdní sezóna pomalu končí, začíná se pan poštolka opět zajímat o hnízdo. Ve středu 5, července se už dokonce věnoval hloubení hnízdního důlku. Pokračovat ve čtení „Vrtěti důlek“
O naši lodžii čas od času projevují zájem cizí poštolky. Dvě takové dokázaly zaměstnat pana poštolku po dvě hodiny v pondělí 3. července od 5:13 dp 7:13. Pokračovat ve čtení „Rušné ráno“