O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolky, které u nás bydlí i ty, co u nás bydlely před nimi, využívají – pokud se nemusí schovávat před drzými odrůstajícími potomky – k odpočinku a spánku bidýlka, Ta nad novým nebo nad starým hnízdem. Výběr ovlivňují nejen jejich osobní preference, ale i to, odkud zrovna fouká vítr. Pokračovat ve čtení „Úkryt“
Každé ráno, pokud jsme doma, si pouštíme přenos z naší lodžie, abychom se podívaly jak poštolky, co u nás bydlí strávili nebo ještě tráví začátek dne. Dnes nás přitom překvapila hromádka černého peří, ke které zrovna seskočila z bidýlka paní poštolka, aby si ji prohlídla. Pokračovat ve čtení „Noční neklid“
„Náš“ pan poštolka si v posledních dnech dává každé ráno schůzku doma v lodžii. Když přitom ještě svítí a hřeje sluníčko, zdrží se déle. Pokračovat ve čtení „I když mrzne“
Dnes ráno slunce krásně svítilo a prozařovalo naši lodžii. Lákalo poštolky ke slunění, Nejprve přiletěl na chvíli on. Když se vrátil podruhé přilákal tikáním na hnízdě i paní poštolku. Ta už měla vyloženě předjarní náladu a hlasitě se dožadovala samečkovy pozornosti. Nakonec uspěla a on vyhověl jejímu přání… Pokračovat ve čtení „Slunečné zimní ráno I“
Dnes dopoledne nedlouho poté, co pan poštolka přinesl své družce hraboše, se v naší lodžii objevila neobvyklá návštěva. Kde se vzala, tu se vzala, ale nějak se dostala až do osmého patra. Protáhla se pod skly složenými na jejím okraji a začala si vše dúkladně prohlížet. Pokračovat ve čtení „Veverka nebojsa“