O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Včera dopledne přistáli po dlouhé době u nás na zábradlí dva holubi. Zřejmě už odchovali mladé někde na střeše a poohlíželi se po nějakém lepším místě ku hnízdění. Velebudka v podobě naší lodžie holuby vždy láká a tak jeden z nich na průzkumu drze přistál na okraji bedničky před poštolčím hmízdem. Poštolka se jen trochu nadzvedla, aby mu dala jasně najevo, kdo tady bydlí.
Pokračovat ve čtení „Tady bydlím já“
V sobotu 30. března jsme vystrčili do lodžie ze zazimování poslední dvě kamery:
Přemýšleli jsme, zda tento příspěvek nazvat Holubí drzost či Holubí vytrvalost či jiná holubí vlastnost… a nakonec jsme zůstali u Holubí. Naše lodžie je totiž v posledních dnech bez dozoru. Poštolčí samička tu sice stále přespává, ale přes den se objevuje pouze zřídka. Její nápadník sem zavítal naposledy 19. března těsně po ránu. Těžko říci zda o „naši“ samičku, ale určitě o naši lodžii zatím valný zájem nejeví. Možná ji láká na nějaké daleko konfortnější místo pro hnízdění… Pokračovat ve čtení „Holubí“
Na „naší“ poštolčí samičce už je vidět, že jaro se blíží. V dohledu ovšem zatím není žádný sameček a vlastně vůbec žádná jiná poštolka. V naší ulici i čtvrti je zatím pusto a ticho.
Což ovšem neznamená, že bychom jaro nezačali také v lodžii připravovat. Pokračovat ve čtení „Čekání na jaro“
I když dnes už zase mrzne, včerejší ranní teploty ještě připomínaly jaro. A jarní zájem o lodžii začali v uplynulých dnech projevovat i opeřenci. I „naše“ poštolka se začala zajímat o bedýnku u dveří, která vloni posloužila jako hnízdo, a bylo ji dokonce možnost spatřit, jak se v něm čile otáčí a vrtí. Pokračovat ve čtení „Když se trochu oteplí“