O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčí samička se vrtí na hnízdě skoro každé ráno. V bedýnce, kde loňský poštolčí pár zahnízdil, už vyhloubila docela velkou jámu. Ovšem samečka, co za ní občas po ránu přiletí na návštěvu, jsme v hnízdní bedýnce viděli poprvé až v neděli 31. března. Pokračovat ve čtení „První vrtění“
„Naše“ poštolka se konečně dočkala. Dnes hned po ránu se objevil on. Zatím není jasné zda je to ten pravý. Je ale pěkně urostlý i vybarvený. Pokračovat ve čtení „Konečně on?!“
Už to vypadá tak, že vytrvalý mladý poštolčí sameček, co se u nás objevil začátkem září a svou úslužností se zalíbil samičce natolik, že ho tu nechala bydlet, se nakonec odstěhoval. I když to začalo vypadat, že se samičkou začínají tvořit takřka harmonický pár, její znovuprobuzená nesnášenlivost, už na něj byla zřejmě příliš. Od 16. října jsme ho tu neviděli. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost má své meze“
Od nedělního incidentu se u nás v lodžii leccos změnilo. Když se večer snažil sameček vlétnout do lodžie, aby v ní jako obvykle strávil noc na bidýlku nad novým hnízdem, samička ho zahnala. zkusil to celkem třikrát, pokaždé se stejným výsledkem. Pokračovat ve čtení „Něco je v nepořádku“
Možná jste si toho všimli. Záběr na naší kameře s číslem 1 vypadá poněkud jinak. Je po letech opět ostrý, poněkud širší a zároveň nižší. Pokračovat ve čtení „Zaostřeno“