O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Začalo to docela nevině. Samičku, která se přiletěla schovat před deštěm, sledovala další poštolka. Jak se později ukázalo, zřejmě docela mladá. Vytrvale se vracela až do pozdního večera a domácí samička se ji opakovaně snažila zahnat. Ovšem zájem a zvědavost návštěvnice byly veliké. Pokračovat ve čtení „Kolemletící“
Od začátku května jsme tu moc nebyli. A jak se zpětně ukazuje při prohlížení záznamů z kamer, nebyli tu ani poštolky. Ještě jsme všechny záznamy neprošli, ale zdá se, že poslední výraznější zájem o naši lodžii projevovaly v neděli 7. května, kdy ji bylo potřeba uhájit před cizím samečkem. Jako obvykle těžko říci, který ze dvou samečků byl vlastně zahnán.
Je to každý rok stejné, ale letos…
Nad ránem (27.3.2017)
Poštolky už u nás od začátku března bydlí. Zatím ale používají naši lodžii téměř výhradně jako noclehárnu. Večer se setměním přiletí. Nejprve samička a vzápětí za ní sameček. Usadí se na bidýlkách u dveří a pohovoří spolu krátce (zřejmě na téma, jaký byl dnes den). Jak se začne rozednívat, protáhnou se, provedou toaletku, samička slétne na zábradlí a sameček v rychlosti splní své manželské povinnosti. A pak už jsou ti tam. Pokračovat ve čtení „Trpělivost matka trpaslíků“
V minulých sezonách jsme tu měli samečky kteří byli natolik emancipovaní, že poštolčata sami krmili. Vynikal mezi nimi sameček z roku 2014, který nejenže krmil společně se samičkou, ale krmil i samičku, když se líhla mláďata a pak i poštolčata přímo pod ní:
Když se po třídenní nepřítomnosti vrátili domů, zjistili jsme, že poštolčata za tu dobu neuvěřitelně povyrostla. Oteplilo se a v parnu většinu dne proklimbají a samička už je v tom teple klidně může nechat i o samotě. Když přijde čas na krmení vstávají s větším elánem snad jen ráno. To vypadají opravdu jako čilá trojhlavá saň. K večeru už spíše jako ochmýřená saň na krmníku. Sameček totiž nosí jídla jako by jich stále bylo pět a samička je vytrvale vykrmuje.
