O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ráno vyvolalo mezi domácí v naší lodžii rozruch několik objetujících a dovnitř se snážících proniknout cizinců. První bylo odrostlé letošní poštolče s kroužkem na pravé nožce. Snad to, které se tu objevilo v úterý (viz Navrátilec?). Pokračovat ve čtení „Nečitelné číslo“
Dnes ráno se tu nejprve po delší době objevili holubi, které domácí sameček obratem zahnal: Pokračovat ve čtení „Navrátilec?“
Od odletu poštolčat, která se letos vylíhla v naší lodžii, se kolem ochomýtají poštolčí cizinci. Domácí pár (na snímku v záhlaví příspěvku vidíte vlevo samečka přistávajícího na zábradlí, v pravo samičku na zábradlí sedící) tráví v lodžii daleko více času, aby si ji ohlídal před vetřelci. Pokud nejsou zrovna doma, pobývají zřejmě někde poblíž, protože přilétají ihned jakmile se cizinec objeví. Pokračovat ve čtení „Ona, on a ti druzí“
Na ranní návštěvy vetřelců, většinou z řad poštolčího dorostu, jsme si už zvykli. Obvykle se objeví jen jeden. Dnešní ranní poklid domácího poštolčího páru narušili hned dva neodbytní vetřelci. Pokračovat ve čtení „Dva vetřelci“
„Náš“ poštolčí sameček navštěvuje téměř každý večer a každé ráno samičku, která na rozdíl od něj v lodžii pravidelně přespává. Ráno se obvykle zdrží o něco déle, sluní se, čistí si dorůstající peří a bedlivě hlídá, zda se do lodžie nesnaží dostat nějaký neoprávněný opeřenec. Dnes ráno se ještě za ranních červánků jeden takový objevil. Pokračovat ve čtení „Zvědavé poštolče“