O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolky mají svá oblíbená místa. Jedním z nich je polička nad hnízdní bedýnkou. Může to být prostě jen proto, že mají rády místa nahoře. Je to také místo, kde je možno schovat se před zvědavci, kteří je pozorují. Pokračovat ve čtení „Místo nahoře“
Prší a prší a zase prší. „Naše“ poštolky mají kvůli dešti a nakonec i velkému větru ztížené podmínky k lovu. Častěji také vyhledávají úkryt před nepřízní počasí ve své velebudce, kterou je naše lodžie. Pokračovat ve čtení „Na bidýlku“
Večer těsně po šesté se v naší lodžii objevil nečekaný návštěvník – poštolčí sameček s kroužkem na levé noze. Číslo se nám nepodařilo opět odečíst, ale asi to byl ten stejný jako před několika dny. Pokračovat ve čtení „Krasavec s kroužkem II“
Před jedenáctou na zábradlí naší lodžie přistál poštolák s kroužkem na levé noze. Číslo se nám nepodařilo odečíst, ale je možné, že to byl ten stejný, který se u nás letos několikrát zastavil ještě jako ne plně přepeřený. Pokračovat ve čtení „Krasavec s kroužkem I“
V noci 3. srpna zmizela „naše“ paní poštolka. Odletěla nečekaně již za úplné tmy z bidýlka, na kterém trávila noc. Pokračovat ve čtení „Zmizení a návrat paní poštolky“