O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nápadník „naší“ poštolky už si vydobyl privilegia pobytu na bidýlku, do konce na té straně lodžie, kde je možno se po ránu slunit (pokud tedy zasvitne slunéčko). Přilétá teď každé ráno v době kolem východu slunce. Někdy s ním poštolka chvilku pobude a někdy ji pouze vystřídá v ostraze lodžie. Pokračovat ve čtení „Společně (i na holuby)“
„Naše“ a nejspíše i ostatní poštolky mají své ustálené denní rituály. Od té doby, co se na začátku září letošní domácí pár opět nastěhoval do naší lodžie, už opět fungují jako spolehlivý ranní budíček. K ustáleným zvykům jejich sousedky, pravděpodobně té, co se sem snažila na konci léta natrvalo nastěhovat, totiž patří kontrola obsazenosti lodžie. Pokračovat ve čtení „Malá ranní rozcvička“
V pondělí začalo pršet a tak není příliš divu, že se brzy po obědě domácí sameček přiletěl schovat do lodžie. Bezprostředně za ním přiletěla mladá poštolka. Přistála na koši před hnízdní bedýnkou u dveří a bedlivě si prohlížela jeho obsah. Pokračovat ve čtení „Nová nájemnice?“
S tím, že nás opustila „naše“ samička, se zřejmě budeme muset smířit. Domácí sameček se ale v sobotu 31. srpna po téměř 48 hodinové absenci vrátil. Bylo to jen na otočku – přílet a obratem hned odlet: Pokračovat ve čtení „Když (pan) poštolka je a není doma“
Poštolčata, která pronásledují „našeho“ samečka osvědčují velkou vytrvalost. Doufají zřejmě, že dostanou nějakého toho myše. Jsou to poštolčata neokroužkovaná, cizí. Pocházejí nejspíše z hnízda v domě na konci naší ulice. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost myše vždy nepřináší“