Holubi už jsou zkrátka takoví. Ti městští, zvaní věžáci. Poštolčí lodžie je přitahuje a chtěli by v ní také zahnízdit. Dnes byli obzvláště drzí a vlezli až do poštolčí hnízdní bedýnky. Pokračovat ve čtení „Úmorní únoroví holubi“
Noční neklid
Každé ráno, pokud jsme doma, si pouštíme přenos z naší lodžie, abychom se podívaly jak poštolky, co u nás bydlí strávili nebo ještě tráví začátek dne. Dnes nás přitom překvapila hromádka černého peří, ke které zrovna seskočila z bidýlka paní poštolka, aby si ji prohlídla. Pokračovat ve čtení „Noční neklid“
Slunečné zimní ráno II
Dnešní předjarní sluníčko přilákalo do naší lodžie také holuby. Pan poštolka nebyl ovšem daleko a pěkně je prohnal… Pokračovat ve čtení „Slunečné zimní ráno II“
Veverka nebojsa
Dnes dopoledne nedlouho poté, co pan poštolka přinesl své družce hraboše, se v naší lodžii objevila neobvyklá návštěva. Kde se vzala, tu se vzala, ale nějak se dostala až do osmého patra. Protáhla se pod skly složenými na jejím okraji a začala si vše dúkladně prohlížet. Pokračovat ve čtení „Veverka nebojsa“
Zas a znova
Jak už zde bylo mnohokráte řečeno, holubi jsou opravdu nepoučitelní, „Náš“ pan poštolka tak má o zábavu postaráno… Pokračovat ve čtení „Zas a znova“