O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Od té doby, co nový nápadník přinesl „naší“ samičce hraboše, tedy od úterka, to u „našich“ poštolek vypadá jako na jaře. Tedy skoro. Nošení drobných pozorností samičce tahle pozdě na podzim jsme tu zažili i v roce 2015; tehdy se sameček dokonce se samičkou i pářil (viz Druhé jaro). Pokračovat ve čtení „Jako na jaře“
Sameček, který se zde objevuje po odletu letošního otce poštolčí rodiny, to nemá lehké. Domácí samička ho vytrvale zahání. Dnes tedy zvolil jinou taktiku a přinesl jí hraboše, kterého si vzala a následně spořádala, i když to byla už její druhá odpolední svačina nebo spíše večeře. Prvního hraboše si přinesla sama… Pokračovat ve čtení „Láska prochází žaludkem“
Ó ano, o hraboších, jejich přemnožení a hubení toho bylo řečeno letos mnoho. Problém hubení hrabošů není ovšem letošní, i když mnohé z letošního dění není nepodobno situaci před sto lety plus několika lety*, jak ji popsal Jaroslav Hašek : Pokračovat ve čtení „Některé nové názory na hubení hrabošů“
„Naše“ poštolčí samička si dnes v podvečer těsně před západem slunce přinesla do lodžie pěkného vypaseného hraboše k večeři. Na příletu ji pronásledovala nějaká cizí poštolka, ale tu domácí sameček snadno vykřičel. Samička se raději odklidila i s hrabošem někam do bezpečí, ale po chvilce se vrátila a pustila se do něho na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Kdo by odolal“
„Náš“ poštolčí sameček přinesl do lodžie hraboše. Podle toho, jak přitom vyzpěvoval, nepřinesl si ho zřejmě sám pro sebe, ale spíše to měl být dárek pro samičku. Pokračovat ve čtení „Podzimní hraboš“