O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Na Silvestra umřela v požehnaném myším věku 1 roku 3 měsíců a 20 dní naše oblíbená myška Amálka, zvaná Málinka. Místo poštolčího maskota tak zůstalo prázdné. Dnes odpoledne jsme ale domů přinesli myšku novou. Dostala, tak jako její předchůdkyně, jméno podle svátku, který se slaví v den, kdy byla nakoupena: Vilma. Pokračovat ve čtení „Myška Vilma, zvaná Velma“
Pokaždé, když se v naší lodžii objeví hraboš, a děje se tak v posledních dnech hodně často, si říkáme, zda jeho poslední potravou nebyl Stutox nebo Ratron. Doufáme, že tomu tak nebylo a že byl hraboš poštolkami zahuben v rámci jejich participace na biologické ochraně proti škůdcům. Pokračovat ve čtení „Kauza hraboš“
Ó ano, o hraboších, jejich přemnožení a hubení toho bylo řečeno letos mnoho. Problém hubení hrabošů není ovšem letošní, i když mnohé z letošního dění není nepodobno situaci před sto lety plus několika lety*, jak ji popsal Jaroslav Hašek : Pokračovat ve čtení „Některé nové názory na hubení hrabošů“
Nakladatelství Argo letos nově vydalo knihu Richarda Adamse Daleká cesta za domovem. Její starší vydání už přes dvacet let zaujímá čestné místo v naší knihovně. To nové nám však připomnělo, že důležitou roli v příběhu hraje i hraboš zachráněný králiččím hrdinou Lískáčem před poštolkou:
Lískáč, který byl teď, když mohl na vlastní oči vidět, jaké budou výsledky celé práce, už v daleko lepší náladě, seděl se Stříbrákem u ústí chodby, když náhle zaznělo dupání „Jestřáb! Jestřáb!“ Pokračovat ve čtení „Poštolka a hraboš z kamenitého vrchu“
Zdá se, že poštolky nejsou opravdu básníkům, nějak spjatým s Brnem, cizí. Dalším důkazem je báseň Martina Reinera (1964-) ze sbírky Pohled z kavárny v Bath: