O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčí samička se pravidelně schází i s druhým samečkem. Odpoledne, když domácí sameček nejspíše tráví čas na lovu. Věnuje se totiž pilně zásobování samičky hraboši. Ten druhý nejenže se chová důvěrně k samičce, ale má i tu drzost, že se vrtí a posedává v hnízdní bedýnce. Takto byl dnes přistižen samečkem domácím. Pokračovat ve čtení „Přistižen“
HTO [CC0], via Wikimedia Commons
I když jsou letos velikonoce poměrně pozdě, od „našich“ poštolek se už zřejmě velikonočních vajec letos nedočkáme, zrzavých ani bílých. A tak jsme sáhli po jedněch z Wikimedia Commons. Možná bychom mohli zkusit vytisknout a pověsit do lodžie jako vzor. Pokračovat ve čtení „Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý“
Poštolčí sameček, co se do naší lodžie nastěhoval na začátku dubna, si v sobotu 6. dubna po poledni povšiml, že dole v koutě na zemi je krabice s hlínou – staré hnízdo, v němž bylo vyvedeno od r. 2007 deset generací poštolek. Od přestavby v roce 2016-17 si poštolky příliš tohoto místa nevšímaly. Ale on nyní často slétá dolů a občas se zde i zavrtí. Pokračovat ve čtení „Staré hnízdo“
„Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která je tu…“. Tak nějak to teď u nás vypadá. Poštolčí sameček, možná, že to není zrovna ten, který občas zavítal na návštěvu za „naší“ poštolčí samičkou, je tu od středečního odpoledne pečený, vařený. Lítá sem a tam, huláká a vyzpěvuje, a dvoří se nejenom „naší“ staré dobré poštolčí samičce, co s námi strávila celou zimu, ale i nově přivandrovalé mladici, která se od „naší“ poštolky liší barvou ocasních per. Pokračovat ve čtení „Není-li tu ta, kterou mám rád…“
„Naše“ poštolčí samička se vrtí na hnízdě skoro každé ráno. V bedýnce, kde loňský poštolčí pár zahnízdil, už vyhloubila docela velkou jámu. Ovšem samečka, co za ní občas po ránu přiletí na návštěvu, jsme v hnízdní bedýnce viděli poprvé až v neděli 31. března. Pokračovat ve čtení „První vrtění“
