O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčí samička se vrtí na hnízdě skoro každé ráno. V bedýnce, kde loňský poštolčí pár zahnízdil, už vyhloubila docela velkou jámu. Ovšem samečka, co za ní občas po ránu přiletí na návštěvu, jsme v hnízdní bedýnce viděli poprvé až v neděli 31. března. Pokračovat ve čtení „První vrtění“
„Naše“ poštolka se konečně dočkala. Dnes hned po ránu se objevil on. Zatím není jasné zda je to ten pravý. Je ale pěkně urostlý i vybarvený. Pokračovat ve čtení „Konečně on?!“
A co se stalo ráno? „Náš“ poštolčí sameček nad ránem vyměnil přední bidýlko za zadní a zůstal na něm do 5 hodin. Pak přelétl na komeru pod stropem u dveří a z ní na hnízdní bedýnku. Chvilku poseděl na jejím okraji a bedlivě si prohlížel její obsah. Hnízdo bylo prázdné… Pokračovat ve čtení „Prázdné hnízdo“
Pokud Vás zajímá, jak se daří našemu poštolčímu páru a jejich pěti vejcí,. tak všem se daří dobře. Dny zde plynou (až na několik incidentů s holuby) klidně. Pokračovat ve čtení „Dvě poštolky a pět vajec“
Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):
…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.