O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
K snesení pátého vejce se „naše“ poštolčí samička chystala už od včerejšího večera, kdy ji sameček opakovaně přinášel krásného tučného hraboše aniž by na tuto lákavou nabídku nějak reagovala. Očekávali jsme tedy, že ráno tu bude další vejce, ale to se objevilo až když jí sameček přinesl pozdní oběd těsně po půl druhé.
Dnes před půl jednou se objevilo vejce čtvrté. ještě stále pršelo a pršelo a promoklý sameček, který přinesl samičce na oběd pěkného hraboše (kdoví kde a jak je v tom dešti chytá), ji marně lákal na tu pochoutku na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté“
Tak tu máme třetí vejce. Objevilo se o něco dříve před tímto záběrem a rozhodně dříve než jsme ho čekali. Poprvé pod samičkou vykouklo již včera těsně po páté hodině odpolední. Pokračovat ve čtení „Vejce třetí“
Bylo sneseno dle očekávání v pondělí nad ránem. Poprvé jsme ho pod poštolkou zahlédli v 6:50. V 7:05, když se objevil sameček s myšem, bylo jasné, že jsou vejce opravdu dvě:
V hnízdech ostře sledovaných ve světě mimo naši lodžii se objevilo včera poštolčí vejce. První po těch zmizelých v Blatné. Stalo se tak v Holandsku na vodárenské věži ve Hoovegeen. Pokračovat ve čtení „První vejce, ale ne u nás“
