O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Včera odpoledne jsme netrpělivě očekávali, kdy „naše“ poštolka snese druhé vejce. Nakonec se tak stalo až málem za tmy. Poté, co se během odledne již poněkolikáté vrátila v 19:30 na hnízdo, to přibližně v 19:48 začalo vypadat, že již vejce opravdu snáší (viz snapshot v záhlaví tohoto příspěvku). Pokračovat ve čtení „Vejce večerní“
„Naše“ domácí poštolčí samička několik dní posedávala a od pondělka přímo vysedávala na hnízdě, takže se zdálo, že už to tu kažkou chvíli bude. Onen důležitý okamžik ovšem na stal až dnes. Ve 14:37 se zvedla a konečně se objevilo první letošní vejce v naší lodžii. Podle celkové statistiky je od roku 2007, kdy zde poštolky hnízdily poprvé, už šedesáté třetí. Pokračovat ve čtení „Konečně vejce“
„Naše“ poštolky to zřejmě začínají s hnízděním myslet opravdu vážně. K přípravám patří vyvrtění řádného hnízdního důlku. Pokračovat ve čtení „Vrtění“
Včera dopledne přistáli po dlouhé době u nás na zábradlí dva holubi. Zřejmě už odchovali mladé někde na střeše a poohlíželi se po nějakém lepším místě ku hnízdění. Velebudka v podobě naší lodžie holuby vždy láká a tak jeden z nich na průzkumu drze přistál na okraji bedničky před poštolčím hmízdem. Poštolka se jen trochu nadzvedla, aby mu dala jasně najevo, kdo tady bydlí.
Pokračovat ve čtení „Tady bydlím já“
Včera se v naší lodžii objevilo další vejce. Už jsme ho ani nečekali. Prodleva mezi snesením vejce čtvrtého a pátého byla neobvykle dlouhá, takže už jsme předpokládali, že se vše bude už točit jen kolem vajec čtyř: Pokračovat ve čtení „Vejce páté (pozdní)“