Poštolčí otcové sice rádi střídají své družky v sezení na vejcích, když se ale vylíhnou poštolčata, nevědí si s nimi rady. Dnes ráno ovšem pan poštolka ukázal, že se tak nechovají všichni. Pokračovat ve čtení „Emancipovaný otec“
Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?
Člověk míní, příroda mění. Poněkud opožděně jsme si všimli, že budka pro rorýsy, kterou jsme instalovali na parapetu okna vedle poštolčí lodžie, má konečně po ně kolika letech první nájemníky. Nejsou to ovšem rorýsi, ale budku obsadily sýkorky. Pokračovat ve čtení „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“
Sedmé vejce (rekordní)
Od pondělka, kdy se na hnízdě objevilo šesté vejce, začala na nich samička řádně sedět. Šest vajec byla dosavadní maximální snůška, takže to šesté mohlo docela dobře být poslední. Jak ovšem máme za ty roky, co u nás poštolky bydlí, vypozorováno, na vejcích „naše“ samička začíná na plný úvazek sedět, až když senese to předposlední. Dělaly to tak i její předchůdkyně. Byli jsme tedy zvědaví, zda se ve středu objeví či neobjeví vejce sedmé. Pokračovat ve čtení „Sedmé vejce (rekordní)“
Šesté letošní
Dnes po deváté se v naší lodžii objevilo další poštolčí vejce. Trochu jsme to očekávali, protože samička ještě trávila podstatnou část noci ze soboty na neděli i z neděle na pondělí na bidýlku nad hnízdem a vejce pes noc ještě nezahřívala. Pokračovat ve čtení „Šesté letošní“
Páté letošní
V sobotu – ještě před východem slunce – se v naší lodžii objevilo páté vejce. Očekávali jsme, že je paní poštolka snese o něco dříve, ale zřejmě – stejně jako její předchůdkyně – nerada snáší vejce v noci. Pokračovat ve čtení „Páté letošní“