O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nejprve se dnes po odletu poštolek objevily sýkorky. Byly zřejmě jenom tři, ale podle toho, jak vyváděly, by člověk soudil na minimálně třiatřicet. Jsou teď u nás pravidelnými hosty. Brhlíka, který přiletěl hned po nich, jsme tu letos viděli teprve podruhé. Pokračovat ve čtení „Podzimní brhlík“
Do naší ulice se začátkem května vrátili rorýsi a loňští nájemníci se opět zabydleli v našem rorýsovníku. Jak přitom dopadl brhlík, netušíme, neb kamera zamýšlená pro sledování rorýsovníku ještě stále sleduje bidýlka nad starým poštolčím hnízdem, kam se pravidelně vrací „náš“ poštolčí sameček na noc a občas tam ještě odpočívá i „naše“ poštolčí samička. Pokračovat ve čtení „Návrat rorýsů“
Začátkem týdne jsme usoudili, že je načase opět vytáhnout kamery snášející teploty do 0°C, které jsme načas sklidili kvůli mrazům. Při té příležitosti jsme také některé z nich přemístili. Nyní tedy můžete vidět zblízka „naši“ poštolku i v době, kdy nocuje na bidýlku nad starým hnízdem:
Zdá se, že i na „našeho“ brlíka přišlo jaro. Už několik dní se tu ozývá jeho hvízdání, kterým vábí samičku do vyhlédnutého bydla v rorýsovníku, v kterém už před nějakou dobou našel zalíbení a povýšil ho na brhlíkovník.
Vypadá to, že ten správný vchod, vlastně vlet, je ten druhý zprava.
V neděli 11. března jsme sáhli do skříně a vytáhli 3 kamery, které snesou teploty do 0° C. Prvním zaznamenaným návštěvníkem byl náš starý známý brhlík:
