O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poslední okroužkované poštolče jsme v naší lodžii viděli 14. července večer, kdy jedno přiletělo na bidýlko a hned zase odletělo. Následující noc strávila v lodžii po dlouhé době pouze matka poštolka. 16. července se k ní přidružilo neokroužkované poštolče. Pokračovat ve čtení „Na konci sezóny“
Cizí neokrouřkované poštolče, co se u nás zabydlelo, takže už je vlastně „naše“, se dnes dopoledne věnovalo průzkumu hnízdní bedýnky. Zaujalo je všelicos – včetně kousků keramzitu v podestýlce, a důkladně zkoumalo, zda by to třeba nebylo k snědku. Menší kousky polykalo. Pokračovat ve čtení „Jak zahnat hlad“
Od té doby, co začalo pršet, je v naší lodžii rušno. A na noc tu bývá ořeplněno. Včera večer se tu směstnalo 6 poštolčat – 5 na bidýlkách nad starým hnízdem a jedno na kameře č. 17, která je na ně namířena. Ráno, jak už se stalo prakticky zvykem, jedno z poštolčat spadlo z bidýlka. Zase to bylo poštolče neokroužkované. Pokračovat ve čtení „Pět plus jedno navíc“
Dnes před půl čtvrtou se jednomu z nocujících poštolčat podařilo zopakovat pád z bidýlka, Dokázalo přitom i změnit záběr kamery č. 20. Ale jinak vše proběhlo takřka doslova tak, jak je popsáno v příspěvku Pýcha předchází pád. Pokračovat ve čtení „Bez kroužku“
V tomto příspěvku se vracíme o několik let zpět. Před sedmi lety, 6. července 2013 přistálo na zábradlí naší lodžie cizí poštolče. To, že jde o poštolče cizí bylo jasné z toho, že v té době ještě do ulice nelétající domácí poštolčata seděla na skříňce a na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Adoptivní poštolče“