Aby se poštolčata naučila řádně létat, musí si klást stále náročnější cíle pro přistání. Ne vždy se ovšem všechno povede. Přistát tam, kam si to jeden zamíří, není zkrátka tak snadné. Pokračovat ve čtení „Cíle pro přistání“
Z koše ven II.
Poté, co první poštolče opustilo koš, našlo si v lodžii bezpečná místa k pobytu, odkud nehrozí pád dolů do ulice. Jedním z nich je skříňka pod oknem, na které se dá báječně jezdit po bříšku a „popelit se“. Druhé je stolička pod kamerou u starého hnízda. Pokračovat ve čtení „Z koše ven II.“
Z koše ven I.
„Naše“ letošní poštolčata jsou oproti minulým ročníkům poněkud zaostalá. Ve svém věku – v sobotu bylo třem starším 32 dní – by poletovala po lodžii a některé létala i ven. Letos jsme však museli čekat na to, až opustí koš vedle rodného hnízda déle. Pokračovat ve čtení „Z koše ven I.“
Vyšší postavení
Obarvení kroužků, kterými se zdobí naše poštolčata, má jednoduchá důvod a cíl: poznat jedno od druhého a moci sledovat jejich individuální rozdíly a pokrok v nabývání dovedností. Pokračovat ve čtení „Vyšší postavení“
Pan poštolka a kavky
V naší ulici se v poslední době objevilo více kavek. Bude to tím, že jejich mladé už zřejmě povětšinou opustili rodná hnízda. Možná jsou mezi nimi i potomci kavčího páru, který se na jaře tak zajímal o naši lodžii i rorýsovník. Pokračovat ve čtení „Pan poštolka a kavky“