O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pro poštolčí rodiče starost o potomstvo rozhodně nekončí dnem, kdy poštolčata vyletí z hnízda. Ještě asi měsíc poté, dokud se mladí nerozhodnou vydat někam dále do světa, je zásobují potravou. Letos jim ji obvykle nosí někam mimo naši lodžii. Ale občas otec poštolka přinese něco menšího i sem. Pokračovat ve čtení „Rodičovské povinnosti“
Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Pokračovat ve čtení „Ratata poštolčata“
V sobotu v podvečer do naší lodžie dorazila nečekaná návštěva. Za paní a panem poštolku se sem přiřítilo poštolče s kroužkem na pravé nožce. Na kroužku byly vidět zbytky barvy a tak, i když se nám nepodařilo přečíst číslo na něm, je jasné, že to bylo jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Konečně poštolče“
Naši lodžii začal navštěvovat cizí poštolák. Vypadá poněkud neupraveně, ale ani domácí nemají teď v době přepeřování dokonalý vzhled. Pokračovat ve čtení „Místní pobuda“
I když naši lodžii už opustila poštolčata, panuje ve vzdušném prostoru ji obklopujícím stále čilý ruch. Rorýsí sezóna se totiž blíží ke svému závěru, a tak kolem pravidelně sviští hejna rorýsů. Pokračovat ve čtení „Rojení rorýsů“