O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Kromě našeho domácího páru k nám pravidelně létá další poštolka – mladá samička. Od samičky domácí je snadno rozlišitelná. Její pruhovaný ocásek totiž není šedý, ale rezavě hnědý. Domácí se s ní dosti zlobí, ale ona si z nich nic moc nedělá. Těžko říci, zda ji více lákají hraboši, které nosí sameček, nebo ta velká budka s urostlým poštolákem. Pokračovat ve čtení „Třetí poštolka“
První hraboš rozhodně nebyl poslední . Od té doby, co domácí sameček přinesl samičce letošního prvního hraboše, jí nosí denně minimálně dva. Pokračovat ve čtení „… více hrabošů“
Staré poštolčí přísloví sice říká, že jeden hraboš jako nedělá, ale když sameček přinese prvního samičce jako dárek, rozhodně se už jaro blíží.
Nějakou dobu tu byl klid. Domácí poštolčí pár přilétal se soumrakem na noc a ráno mizel hned po rozednění. V posledních dnech tu ale začíná být rušno a domácí bedlivě hlídají, zda kolem nepoletuje nějaký vetřelec.
„Naše“ poštolky se poté, co je zaplašily sivestrovské petardy, vrátily až odpoledne. Pokračovat ve čtení „Novoroční“