O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí samečky, co rádi sedí na vejcích jsme tu měli už několikrát. V historii poštolčího hnízdění v naší lodžii jich bylo rozhodně více než těch, co je to nebaví. Letošní sameček patří, jak se zdá, mezi ty, které musí samička doslova z vajec vyšťouchat a vykřičet. Občas přiletí jen tak bez ničeho a snaží se samičku přemluvit ke střídání. Pokračovat ve čtení „Každý chvilku…“
Možná jste si toho všimli, možná jste to i viděli. Dva květináče s našimi loňskými vánočními stromečky zmizely ze skřínky pod oknem lodžie. „Naše“ poštolka, která používala s oblibou prostor mezi nimi k odložení zásobních hrabošů, si teď bude muset najít jinou skrýš. Pokračovat ve čtení „Jak jsme zachraňovali vánoční stromečky“
Každým rokem se v okolí objeví mladé poštolky, které by rády založily své první hnízdo. Samečci se mezi nimi snadno poznají, protože nemusí být ještě zcela přepeřeni. Pokračovat ve čtení „Mladík ze sousedství“
Včera se v naší lodžii objevilo další vejce. Už jsme ho ani nečekali. Prodleva mezi snesením vejce čtvrtého a pátého byla neobvykle dlouhá, takže už jsme předpokládali, že se vše bude už točit jen kolem vajec čtyř: Pokračovat ve čtení „Vejce páté (pozdní)“
Původně jsme propadli dojmu, že „naše“ poštolka bude snášet vejce v intervalu po 52 hodinách. To je, jak ukazují naše víceméně pečlivě vedené deníky, asi nejobvyklejší doba mezi snesením dvou vajec. Poštolka to ovšem může zvládnout za dobu kratší, nebo naopak delší, zvláště když by měla snášet v noci. A tak se celkem logicky další vejce objevilo až po 59 hodinách. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté (ranní)“