Co dělat, když v poštolčím ráji prší? Nejlépe zabořit hlavu do péřového spacáku a příliš ji nevystrkovat.
Myš! Myš! Myš!
„Naše“ poštolčí samička se už začíná daleko více zdržovat v lodžii nebo někde poblíž. To pro nás má nezanedbatelnou výhodu v tom, že již nemusíme sami odhánět holuby. Bylo nám jasné, že to také znamená to, že už zřejmě sama neloví, ale čeká, co dobrého jí sameček přinese.
Kamkoli, cokoli, jakkoli, kdykoli
„Kamkoli, cokoli, jakkoli, kdykoli“ – tak, pokud se nepletu, pravila Velma Hattfield. A dalo by se říci, že tak nějak to u nás teď vypadá. Ovšem u „našich“ poštolek se jedná o vážné usilí směřující ku založení hnízda a vyvedení potomstva… Pokračovat ve čtení „Kamkoli, cokoli, jakkoli, kdykoli“
… se perou
Nejen husy pode a nade mlejnem, ale, jak je u nich na jaře dobrým zvykem, i poštolky se perou. V naší lodžii už jsme takových pranic zažili několik. Nyní jde zřejmě o to, zda si dobré bydlo v naší lodžii udrží poštolka, která si zde své domovské právo doslova vyseděla přes zimu, nebo ta nová, co se zde snaží zabydlet od 4. dubna. Už zde jednou v klidu vedle sebe přespaly, pak na sebe jen tak letmo narazily, ale dnes po poledni z toho byla opravdu velká pranice. Pokračovat ve čtení „… se perou“
Kdo je kdo II
Pokud jste četli předchozí příspěvek, tušíte, že „kdo je kdo“ se týká dvou poštolčích samiček, které v noci z 5. na 6. dubna nocovaly v naší lodžii.