O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Česká společnost ornitologická vydává letos pod názvem Ptáci lidských sídel příručku, v níž se můžete seznámit s našimi ptačími sousedy. Těmi běžnými i těmi, které už potkáte jen vzácně. Atlas je doplněn radami a tipy, jak těmto ptákům pomáhat a jak s nimi udržovat dobré sousedské vztahy. Pokračovat ve čtení „Ptáci lidských sídel“
Včerejší návštěva u poštolek na konci naší ulice nás vedla k úvaze, zda tamní pár může být ten „náš“. Odpovídá vzhled a dovednosti tamních poštolčat tomu, jak by mohla vypadat poštolčata „našeho“ letošního páru? Samička přespala v naší lodžii naposledy v noci na 30. dubna. Do té doby zde přespávala pravidelně každou noc a nemohla tedy někde jinde řádně sedět na vejcích. Z pozorování z let předchozích, můžete odvodit, že poštolčata by byla ve věku asi 24 dnů od vylíhnutí toho posledního. Jak ta z let 2007-2016 vypadala a co uměla?
Poslední z pěti poštolčat se onoho roku, kdy u nás poštolky hnízdily poprvé, vylíhlo 5.června. 29. června už všechna trávila většinu dne v květináčích. O den později se už začala, ještě s posledním chmýřím na hlavě a křídlech promenovat po zábradlí.
Více o průběhu hnízdní sezóny najdete zde.
2007/06/29
Bílé poštolčí vejce je trochu jako bílá vrána. Ne, že by je občas poštolky nesnesly. Letos se to přihodilo samičce ve švýcarském Lausen už podruhé. První vejce bylo a je zrzavé jak se na poštolčí vejce patří, ale to druhé bílé mělo smůlu a samička ho hned první den zkonzumovala. Dnes snesla další bílé vejce, ale ponechává ho stranou. Pořádně zasedá ale zatím hlavně na to první.
Tak už je od minulé soboty zase v lodžii. Zbrusu nový, kontejnerový, smrk a k tomu pichlavý. Je už od té doby, co zde bydlíme v pořadí čtvrtý. První (smrček přímo z lesa) vydržel nejdéle, ale to, že jej nikdo z pověřených nezalil po dobu naší déle než půlroční nepřítomnosti nezalil, přežít bohužel nemohl. Další dva (smrček a jedlička) bohužel doplatili na soužití s poštolkami. Poslední jedličce nepomohlo ani to, že jsme ji v posledních dvou letech na léto dávali do chodbové lodžie. Uvidíme, jak uspěje s námi a s poštolkami nováček.
Ze začátku ovšem stromeček ozdobený poštolčetem působil velmi dekorativně (2007).
První kameru ku sledování dění v lodžii jsme pořídili již v roce 2007. V roce 2008 ji doplnila druhá a postupným dalším dovybavením je v roce 2014 už nainstalováno 7 kamer. Toto rozšíření záběrů umožňuje sledovat nejen to, co se děje v nejatraktivnějším období roku na hnízdě, ale i všechna místa a zákoutí lodžie, která poštolky v průběhu roku využívají. Člověk domácí tak má možnost se dozvědět o soukromém životě poštolek více, aniž by je zbytečně rušil. Má možnost vidět, jak dopadne událost započatá pod dohledem jedné z kamer, v záběru kamery druhé. Tak jsme např. teprve díky instalaci kamery zabírající prostor před hnízdem zjistili, že ne všechna halasná vyběhnutí samičky z hnízda za samečkem s kořistí končí opravdu předáním myši nebo její konzumací. Dobře živená samička si kořist nemusí vůbec vzít nebo ji schová do jedné ze svých oblíbených skrýší na horší časy. Ze záznamu pouze na hnízdo bychom se také nedověděli, že to individuum, na které poštolčata hulákají, není jeden z rodičů, ale kterýkoliv jiný opeřenec (cizí poštolka, holub nebo dokonce kos).