Za tu dobu, co u nás poštolky hnízdí, došlo k jejich výměně několikrát. Nápadných příležitostí k tomu bylo několik. Jeden ze samců se ztratil v květnu 2012, celý pár zmizel na přelomu dubna a května 2017, další samec a po něm i samice v červnu 2018. Nesporně novými nájemníky byl velmi mladý pár v roce 2015; samec měl ještě hnědou hlavu i hnědý pruhovaný ocas a i samice byla zcela mladá a nezkušená. Samec v sezóně 2019 měl nápadně světlé temeno hlavy, samice hodně šedou hlavu i ocas, takže se dali rozpoznat od objevujících se vetřelců. Tato samice, která v lodžii pravidelně nocovala od konce července 2018 a mj. i zvláštně prozpěvovala, u nás zůstala výjimečně dlouho – až do ledna 2022. Na podzim 2019 se k ní přidal samec, který u nás bydlí dosud. I on má nápadný znak, který nám umožňuje rozeznat ho od ostatních: jedno pero na pravém křídle mu roste kolmo oproti ostatním…
Jinak ale poštolky mají málokdy natolik výrazné znaky, abychom je od sebe byli schopni odlišit. Pokud u nás netráví zimu, tak jakmile se na jaře opět objeví, bývá z jejich chování jasné, zda jsou s uspořádáním lodžie obeznámeny či nikoliv. Ani pokud zde jeden nebo oba z páru zůstanou na zimu, není jisté, zda zde budou i hnízdit. Na začátku jara totiž dochází pravidelně k tvrdým soubojům o místo k hnízdění a mnohdy nám lidem není jasné, zda vyhráli domácí nebo nově přiletěvší vetřelci.
Aktualizováno