Oba rodiče mají v době hnízdění jednoznačně rozděleny role.
Samice sedí na vejcích. Krmí mláďata a trhá jim potravu, dokud se to mláďata nenaučí sama. Přibližně prvních deset dní mláďata, která v té v té době mají ještě první bílé prachové peří, chrání před prochladnutí nebo naopak před přehřátím. Poté, pokud je málo potravy, může začít pomáhat samci s lovem.
Samec zásobuje samici a později i mláďata potravou. V době sezení na vejcích střídá samici, když se krmí. Někteří samci jí pomáhají krýt nejmenší mláďata a krmit mláďata.
Pokud v době hnízdění zahyne nebo opustí hnízdo jeden z poštolčích rodičů, je to vždy problém. Jeden nemůže zvládnout úkoly obou. Šance mláďat na přežití se pouze liší podle toho, kdy se tak stane.
Pokud zůstane samice sama, musí nějak uživit sama sebe a po vylíhnutí mladé. Vzdaluje se přitom nutně od hnízda na dobu delší, než je záhodno, aby vejce nebo mláďata neprochladla. Pokud tedy samec zmizí do doby než samice může začít opouštět mladé, vejce se nevylíhnou nebo mláďata nepřežijí. Problém s tím, jak uživit všechny hladové krky má samice i v době, kdy už se může od mláďat začít vzdalovat, ale část jich přežít může.
Pokud zůstane sám samec, může být kritické období delší. Pouze někteří samci totiž mláďata i krmí tak, že jim natrhají potravu. Ostatní donesenou kořist pouze nechávají na hnízdě, takže mláďata mohou uhynout obklopena hraboši. Samec také nemusí vědět, že by bylo potřeba aby mláďata stará kolem deseti dnů ještě přes noc byla zahřívána a že toto má udělat místo samice.
Než se rozhodneme poštolkám pomoci, měli bychom bezpečně vědět, že opravdu jeden z rodičů zmizel. Nepřítomnost samice je nápadná, samec jí ale nemusí nosit vždy potravu až ke hnízdu. Jeho delší absenci vypozorujeme z chování samice a z toho, že chybí potrava určená pro ni a pro mláďata.
Osamělé samici je možno v takovém případě pomoci tak, že jí nabídneme potravu, kterou by jinak zajišťoval samec. Pokud jsou již mláďata větší a mohou zůstat sama, neměli bychom to s přikrmováním přehánět. Samice by v tomto období totiž měla lovit. Potrava, kterou uloví je pro zdárný vývoj mláďat důležitější než náhražky, které můžeme mláďatům poskytnout.
Obdobně můžeme pomoci v době, když již mláďata nepotřebují trvalou přítomnost samice a jsou schopna donesenou potravu zkonzumovat, i samci.
V každém případě je pak dobré kozultovat to, zda můžeme takto pomoci sami nebo je potřeba mláďata svěřit odborníkům s nejbližšího záchrannou stanicí. Jejich přehled i s kontakty najdete na stránkách Zvíře v nouzi.
Aktualizováno