Na Boží hod vánoční si chvilku k rozjímání našly i poštolky v naší lodžii.
Od zítřka za týden tu máme Štědrý den, ale u nás v lodžii to vypadá, jako by měly být velikonoce. Počasí za mnoho nestojí, samá mlha a plískanice, ale „naše“ poštolky si zřejmě vzaly do hlavy, že bude jaro.
Každým rokem míváme v lodžii v květináči malý vánoční stromeček. Ten loňský zdárně přežil období, kdy jsme ho pro jistotu drželi mimo dosah poštolek, a tak jsme do před několika dny vynesli na skříňku. Malá jedlička bělokorá (Abies Alba) vypadá stále ještě jako košťátko a také dosud není ozdobena. Ale „naše“ poštolky už v tom mají zcela jasno: Pod stromeček patří dárky. A jaký dárek pod stromečkem nejvíce potěší? Přece myš. (Pokračování textu…)
Nápadník „naší“ poštolky už si vydobyl privilegia pobytu na bidýlku, do konce na té straně lodžie, kde je možno se po ránu slunit (pokud tedy zasvitne slunéčko). Přilétá teď každé ráno v době kolem východu slunce. Někdy s ním poštolka chvilku pobude a někdy ji pouze vystřídá v ostraze lodžie. (Pokračování textu…)
Od té doby, co nový nápadník přinesl „naší“ samičce hraboše, tedy od úterka, to u „našich“ poštolek vypadá jako na jaře. Tedy skoro. Nošení drobných pozorností samičce tahle pozdě na podzim jsme tu zažili i v roce 2015; tehdy se sameček dokonce se samičkou i pářil (viz Druhé jaro). (Pokračování textu…)
