Konec třináctého roku, který jsme strávili s „našimi“ poštolkami, je za dveřmi. Jako každým rokem touto dobou jsme tedy probrali záznamy z letošního hnízdní sezóny a uspořádali je do kalendáře na rok příští.
Na Boží hod vánoční si chvilku k rozjímání našly i poštolky v naší lodžii.
Od zítřka za týden tu máme Štědrý den, ale u nás v lodžii to vypadá, jako by měly být velikonoce. Počasí za mnoho nestojí, samá mlha a plískanice, ale „naše“ poštolky si zřejmě vzaly do hlavy, že bude jaro.
Každým rokem míváme v lodžii v květináči malý vánoční stromeček. Ten loňský zdárně přežil období, kdy jsme ho pro jistotu drželi mimo dosah poštolek, a tak jsme do před několika dny vynesli na skříňku. Malá jedlička bělokorá (Abies Alba) vypadá stále ještě jako košťátko a také dosud není ozdobena. Ale „naše“ poštolky už v tom mají zcela jasno: Pod stromeček patří dárky. A jaký dárek pod stromečkem nejvíce potěší? Přece myš. (Pokračování textu…)
Nápadník „naší“ poštolky už si vydobyl privilegia pobytu na bidýlku, do konce na té straně lodžie, kde je možno se po ránu slunit (pokud tedy zasvitne slunéčko). Přilétá teď každé ráno v době kolem východu slunce. Někdy s ním poštolka chvilku pobude a někdy ji pouze vystřídá v ostraze lodžie. (Pokračování textu…)
