Od té doby, co nový nápadník přinesl „naší“ samičce hraboše, tedy od úterka, to u „našich“ poštolek vypadá jako na jaře. Tedy skoro. Nošení drobných pozorností samičce tahle pozdě na podzim jsme tu zažili i v roce 2015; tehdy se sameček dokonce se samičkou i pářil (viz Druhé jaro). (Pokračování textu…)
Sameček, který se zde objevuje po odletu letošního otce poštolčí rodiny, to nemá lehké. Domácí samička ho vytrvale zahání. Dnes tedy zvolil jinou taktiku a přinesl jí hraboše, kterého si vzala a následně spořádala, i když to byla už její druhá odpolední svačina nebo spíše večeře. Prvního hraboše si přinesla sama… (Pokračování textu…)
„Náš“ poštolčí sameček, který do té doby pravidelně v lodžii přespával, se vytratil nad ránem 25. října. Pravidelným nocležníkem a občas i denním hostem je tu od té doby už pouze poštolčí samička. Sameček se objevil jen 1. listopadu a podle toho, jak se k němu samička měla, to zřejmě nebyl ten pravý. (Pokračování textu…)
„Naše“ poštolčí samička si dnes v podvečer těsně před západem slunce přinesla do lodžie pěkného vypaseného hraboše k večeři. Na příletu ji pronásledovala nějaká cizí poštolka, ale tu domácí sameček snadno vykřičel. Samička se raději odklidila i s hrabošem někam do bezpečí, ale po chvilce se vrátila a pustila se do něho na zábradlí. (Pokračování textu…)
„Naše“ a nejspíše i ostatní poštolky mají své ustálené denní rituály. Od té doby, co se na začátku září letošní domácí pár opět nastěhoval do naší lodžie, už opět fungují jako spolehlivý ranní budíček. K ustáleným zvykům jejich sousedky, pravděpodobně té, co se sem snažila na konci léta natrvalo nastěhovat, totiž patří kontrola obsazenosti lodžie. (Pokračování textu…)
