I letos jsme provedli tradiční ohlédnutí za letošním rokem v naší lodžii. Poštolky zde letos poprvé od roku 2007 nehnízdly, i když to na začátku jara vypadalo docela slibně. Na to, že by u nás nebylo rušno, jsme si ale rozhodně stěžovat nemohli. Poté, co se poštolky po anglicku vytratily, tu bylo velmi rušno díky první hnízdní sezóně rorýsů. A po jejich odletu se k nám znovu nastěhovala poštolčí samička. Kromě ní máme řadu méně pravidelných návštěvníků, takže pro kalendář na příští rok jsme opět snímky z kamer museli radikálně vytřídit:
Nikoliv. Syrový hraboš chutná nejlépe. Alespoň poštolkám. Dnes v podvečer si ta „naše“ přinesla jednoho až do lodžie a a hned si na něm i pochutnala. (Pokračování textu…)
Přesněji řečeno, spíš na hraboše. „Naše“ poštolka si dnes zase jednoho přinesla. Od rána hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Zkrátka poštolku by nevyhnal… Však se také vzápětí poté, co se odhodlala ve čtvrt na devět vyletět do té nepohody hned zase vrátila a odletěla až těsně před desátou. Zpět přiletěla ve čtvrt na dvanáct a přinesla si ssebou zmíněného hraboše.
Za ranních červánků jsme tu dnes měli skoro minus dvanáct stupňů (Celsia). „Naše“ poštolka se nicméně rozhodla, že teď už je na odlet do teplejších krajin poněkud pozdě, a tak u nás zůstává. (Pokračování textu…)
A za „naší“ samičkou dnes ráno přilétl do lodžie první nápadník. Ona se čepýřila na bidýlku a on hned vlétl do bedničky pod ním. Na snímku z kamery z něj vidíte jen kus šedivé hlavičky:
