Nikoliv. Syrový hraboš chutná nejlépe. Alespoň poštolkám. Dnes v podvečer si ta „naše“ přinesla jednoho až do lodžie a a hned si na něm i pochutnala. (Pokračování textu…)
Přesněji řečeno, spíš na hraboše. „Naše“ poštolka si dnes zase jednoho přinesla. Od rána hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Zkrátka poštolku by nevyhnal… Však se také vzápětí poté, co se odhodlala ve čtvrt na devět vyletět do té nepohody hned zase vrátila a odletěla až těsně před desátou. Zpět přiletěla ve čtvrt na dvanáct a přinesla si ssebou zmíněného hraboše.
Za ranních červánků jsme tu dnes měli skoro minus dvanáct stupňů (Celsia). „Naše“ poštolka se nicméně rozhodla, že teď už je na odlet do teplejších krajin poněkud pozdě, a tak u nás zůstává. (Pokračování textu…)
A za „naší“ samičkou dnes ráno přilétl do lodžie první nápadník. Ona se čepýřila na bidýlku a on hned vlétl do bedničky pod ním. Na snímku z kamery z něj vidíte jen kus šedivé hlavičky:
Poštolčí nápadník se dnes opět ukázal. „Naše“ samička ovšem nebyla doma, nebo si zkrátka špatně domluvili kdy a kde se sejdou, tak hned zas zmizel. Je to ovšem fešák, tak se jí snad zalíbí. (Pokračování textu…)
