Poštolčí nápadník se dnes opět ukázal. „Naše“ samička ovšem nebyla doma, nebo si zkrátka špatně domluvili kdy a kde se sejdou, tak hned zas zmizel. Je to ovšem fešák, tak se jí snad zalíbí. (Pokračování textu…)
I když se má ještě ochladit (a ne zrovna málo), tak jaro je zřejmě opravdu ve vzduchu. Dnes k nám přiletěl s poštolčí samičkou na návštěvu sameček dokonce dvakrát. Hned po ránu, ještě před sedmou, a pak odpoledne před půl čtvrtou. Hlasitě na sebe tikali a vyzpěvovali a samička se rozčileně vrtěla v bedýnce pod bidýlky u dveří. Odpoledne se do ní vrhl i sameček. (Pokračování textu…)
Ten březnový citát v předešlém příspěvku byl poněkud předčasný. Na jaro zatím zapomeňme. Dnes odpoledne po třetí hodině začalo sněžit a ledový vítr zafoukal čerstvým prašanem celou lodžii. Když přiletěla poštolka na zasněžené bidýlko, tak marně hledala závětří. Ucloumána větrem se nakonec rozhodla odletět. (Pokračování textu…)
Ledový vítr, při němž to v naší ulici o weekendu vypadalo jako když je na horách zákaz vycházení, se konečně utišil… a „naše“ poštolka se opět vrátila. Právě se chruje na bidýlku a ukládá se na noc.
A zítra touhle dobou už prý bude jaro, aspoň to astronomické.
Snad už opravdu bude. Alespoň na nájemníky a návštěvníky naší lodžie už přichází. Za „naší“ samičkou létá do lodžie sameček a oba se střídavě vrhají po hlavě do bedýnky pod bidýlky, tikají a vrtí důlek…
