Dnešní den přinesl v naší lodžii a v životě poštolčí rodiny v ní sídlící řadu událostí.
Nad ránem se jednomu z poštolčat podařilo po prvém neúspěšném pokusu přistát na plastovém bidýlku, takto bývalém držáku sušáku na prádlo. Jedno z poštolčat, možná to samé, se pak před polednem vydalo na svůj první samostatný výlet z lodžie, z nějž se po čtyřhodinové nepřítomnosti dokázalo úspěšně vrátit. Brzy za ním zřejmě vyrazí i ta další, která zatím suverénně zvládají méně náročný letecký provoz – jako přelet mezi skřínkou pod oknem, policemi u dveří a zábradlím. (Pokračování textu…)
Těm nejstarším už dnes bude 36 dní a tak není divu, že většina se už vydává na první výlety z lodžie. Leteckou teorii a základní pozemní výcvik zvládli už doma v lodžii, kde postupně zdolávali stále vyšší mety od truhlíku vedle hnízda po bidýlka na bočních stěnách lodžie. První se odvážilo vyletět ven 20. června a bylo pryč čtyři hodiny. V záznamech z letošního roku se pak postupně objevují údaje o tom, jak další poštolče vylétlo ven do ulice. Tyto údaje, až na ten první, jsou spíše udávaji o tom, kolik poštolčat v lodžii v daný okamžik zůstává. Nevíme totiž, zda se postupně už ve výletech nevystřídala všechna. Každopádně dnes nad ránem už bylo v lodžii jen jedno.
Pětka poštolčat v očekávání rodičů (2015/06/23) (Pokračování textu…)
Kde se vzalo, tu se vzalo… Dnes ráno je opět v lodžii šest poštolčat. Šesté, přibližně stejného věku jako domácí, přilétlo před osmou hodinou, kdy ho do lodžie zřejmě přilákal ruch spojený s příletem samečka, který donesl poštolčatům hraboše.
Cizí poštolčata se takto objevují zřejmě každý rok, ale ne vždy se nám je podaří zaregistrovat. V roce 2013 takto létalo do lodžie každý den cizí poštolče každý den a po dobu téměř čtrnácti dní a poštolčí rodiče ho spolu s ostatními živili. Pouze na noc odlétalo spát někam jinam. Uvidíme, jak dlouho se zdrží to letošní a zda to bude také domácími adoptováno.
Naše poštolčata i s tím šestým adoptovaným už vyletěla a tráví většinu času mimo lodžii. Většinou se ani nezastaví na noc, neb počasí je teplé a po dešti ani památky. Dny tráví po okolních střechách a anténách a na rodiče přilétající s něčím na zob se vrhá celá stíhací letka za hlasitého křiku. Naše ulice se tak stala ulicí vykřičenou.
V rodné lodžii se zastaví většinou časně zrána nebo až pozdě odpoledne a to jen proto, aby tam dostihla samečka či samičku. Ti mají sice stále tendenci nosit potravu na hnízdo, ale propracují se k němu většinou až když jsou otesánci alespoń trochu nasyceni.
Poštolče se vrhá na samečka na hnízdě (2016/07/02) (Pokračování textu…)
Nějaké horké novinky nečekejte, i když beton i kovové zábradlí naší lodžie jsou rozpálené.
Po zmizení poštolčat, letos, asi díky tvrdšímu odchovu ze strany rodičů, neobvykle časném, zela lodžie po několik dní takřka prázdnotou. Ale pak se objevil další, plně vybarvený sameček, a chvíli nebylo jasné, kdo vlastně lodžii opanuje. Letošní mladistvý otec nicméně, jak se zdá, vyklidil v tichosti pole.
Samička a sameček na bidýlcích u dveří 2015/08/15 (Pokračování textu…)
